Výprava na Kodu 22.9.2019

V Sobotu 22. 9. 2019 jsme se skoro celý oddíl sešli na vlakovém nádraží v Berouně, abychom se vydali na naši první výpravu v novém školním roce.

Vlakem jsme jeli do Srbska, odkud jsme šli do jeskyně na Kodě. Prohlídli jsme si tam jeskynní malby zkušeného malíře a potom nad jeskyní jsme vyzkoušeli, jak se žilo v pravěku. Vylezli jsme na stromy a dali si na nich malou svačinku.

 Po krátkém občerstvení jsme šli na Damil udělat si oheň. Cestou jsme si udělali lodičky a pouštěli si je v malém potůčku u Kodských kaskád.

Na Damilu jsme si udělali oheň, upekli buřty a potom si zahráli hru. Neandrtálci si hlídali svoje zásoby jídla (bonbóny), ohrožovali nás svými zbraněmi a mi se jim snažili zásoby sebrat.

  

Po bitvě jsme už šli zpět do Berouna. Procházka byla hezká a pro některé přesto náročná J

  

Kroniku napsal: Róža

Výprava na Výbrnici 23. 9. 2018

Ačkoliv bylo deštivo, tak se nás na výpravu sešlo nezvykle mnoho. Celkem 24 dětí a 11 dospělých. Podařilo se nám tak zcela zaplnit autobus, který nás odvezl na Chyňavu.
Než jsme se dostali do lesa, tak jsme navštívili hájovnu. Pár z nás si vyzkoušelo dojení kozy. Při tom o nás projevil zájem i Brekon (kůň) a samozřejmě většina z nás si Brekona hned oblíbila.

Pak už jsme se vydali na cestu směr Výbrnice. Pod Babou jsme se museli probít nepřátelským územím. Bývalou vodárnu bránila skupina "Turků" a nenechali nás projít jen tak. Bitva byla nemilosrdná, ale nakonec se všem projít podařilo.

 Kousek dál na bývalém tábořišti, jsme si upekli buřty a potom si zahráli další bojovou hru.

Po bitvě jsme už šli do Nižboru. Cestou jsme využili roklí, kde družiny svedli poslední bitvu proti sobě.

Někteří do bitvy vložili poslední zbytky svých sil. 

Už teď se těším na další výpravu.

Róža

Stopování rysů na Šumavě 23. - 25. 2. 2018

V pátek 23. února jsme se vlakem vydali na Šumavu do Hojsovi Stráže.

Z nádraží jsme šlapali přímo do vesnice, kde jsme měli zajištěné ubytování v Zámečku.

Po zabydlení jsme se sešli ve společenské místnosti, kde jsme si vyslechli přednášku od Pepči z Hnutí duha o divoce žijících šelmách nejen v České republice, ale i v celé Evropě. Učili jsme se rozpoznat stopy zvířat a zvuky, které vydávají.

Přednáška byla tak zajímavá, že jsme všichni pozorně poslouchali, až to Pepču překvapilo.

Po přednášce jsme šli spát, abychom nabrali sílu na další den. Čekalo nás stopování.

Dopoledne jsme tedy vyšli do terénu. Mrzlo, až praštělo, ale se mi nedali. Vyšli jsme nad Hojsovu Stráž ke skále, kde jsme objevili stopy lišky a kus dále stopy myšice.

 

Na nedaleké louce jsme našli stopy jelena. Do těchto stop jsem já a Adam zkusili odlévat sádru. Moc se nám to nepovedlo. Zato Milan odlil svůj obličej a ten se povedl.

Na oběd jsme chtěli dělat buřty na ohni, ale mráz nás zahnal do ubytovny, kde nám Marta s Aničkou připravili sekanou s bramborovou kaší.

Po obědě jsme se rozdělili do tří skupin. Na velké, kteří byli odvezeni na delší osmikilometrovou trasu kus pod Ostrý. Skupina s menšími členy oddílu byla poté převezena nad Hamry a třetí skupina pejskařů se vydala pěšky přímo z Hojsovi Stráže.

Všichni jsme měli sraz v Hamrech v restauraci pod lesem. Do cíle však došla jen skupina pejskařů.

 

Ostatní dvě skupiny našli stopy rysa, tak se vydali úplně jiným směrem po stopě, tak neměli šanci dojít do předem určeného cíle. Zato odlít stopy se povedlo skvěle. První skupina došla až do Brčálníku. Druhou skupinu od stopování zastavil až potok, který se nedal překonat a tak se museli vrátit k autu. Třetí skupinu nezastavilo nic a zdárně do cíle došli. Takže jsme se večer sešli až na ubytovně a po večeři jsme utahaní ulehli ke spánku.

Druhý den jsme využili toho, že jsme na horách a vyrazili na kopec trochu řádit na sněhu.

 

Moc jsme si to užili. Svištělo to parádně. Občas pomohli psi, občas jsme si pomohli navzájem.

Škoda, že už zbývalo času tak málo. Museli jsme na vlak.

Tak snad někdy příště si to zopakujeme.

Velké poděkování patří Pepče a Adamovi z Hnutí duha. Jen díky nim se tato akce uskutečnila.

Kroniku napsal: Róža

Výprava na Plešivec 13. 5. 2017

V sobotu 13. května 2017 jsme se vlakem vydali do Rejkovic, abychom jsme se podívali na Smaragdové jezírko na Plešivci.

Po hodinovém výstupu jsme se dostali na vyhlídku, ze které bylo vidět na Vojenské Brdy a okolí.  U vyhlídky jsme úspěšně odlovili kešku. Z vyhlídky jsme šli po červené turistické trase k Fabiánově zahradě. Tam jsme také po chvilce hledání našli další kešku.

Od Fabiánovi zahrady jsme seběhli ke Smaragdovému jezírku, kde Vojta úspěšně rozdělal oheň  na jednom z mnoha ohnišť.

U jezírka jsme hledali kešku, ale tu se nám nepodařilo najít. Za kousek od našeho ohniště jsem našel krásný kemp se srubem.

Po naplnění našich žaludků jsme šli do Jinců na vlak. Po cestě jsme nacházeli spoustu udržovaných studánek a u jedné obzvlášť pěkné jsme doplnili zásoby vody a trochu si zašpásovali.

Aby nám cesta lépe ubíhala, hráli jsme na desítku a šlapanou.
V Jincích u benzínky se na moji Andy nalepil velký černý labrador. Byl bez obojku a celý mokrý. Nemohli jsme se ho zbavit. U restaurace, kde jsme se zastavili na limonádu,  sežral Hulkovi brambůrky a Kubovi, při pokusu odlákání od Andy, sežral celý řízek. Odlákání jsme vzdali a šli jsme na nádraží. Na nádraží byl jeho páníček. Omluvil se za komplikace, pejsánka si odvedl a mi jsme mohli s klidem odjet vlakem zpět do Berouna.

První jarní oddílová schůzka

Konečně je jaro a počasí nám dovolí být celou schůzku venku.

Oddílovou schůzku jsme věnovali hrám. Hráli jsme akční bojovou hru, kde bylo cílem zasáhnout panovníka, kterého chránila jeho osobní garda. Útočníkům se panovníka zasáhnout po urputném boji zasáhnout podařilo.
Klárka si z tohoto boje odnesla i skutečné zranění a po prvním kole musela odstoupit. Výron kotníku už Klárce nedovolil pokračovat. Záchranáři Hejkal a Tomáš se o zraněnou skvěle postarali.

 

Po této hře si chtěla zahrát vybíjenou. Mezitím než jsem dopravil Klárku k mamince, tak Adélka dohlédla na rozdělení dvou velmi vyrovnaných týmů. I hřiště bylo připravené. Přidal jsem se k týmu, kde bylo o jednoho hráče méně. Hra mě moc bavila a ostatní, jak jsem viděl, si také hru velmi užívali. Měl jsem pocit, že jsem ovlivnil naši výhru a do druhého kola jsem se nechal vystřídat Adélkou. Jenže i Adéla si hru užívala a nenechala se po celou hru vybít. Škoda, že schůzka je jen dvou hodinová. Klidně bychom hráli dál.

Výprava na Brdské Hřebeny 14. 1. 2017

I přes mrazivé počasí jsme se odvážili vyjít do přírody.


Na výpravu jeli: Zuzka, Jitka, Bagr, Banán, Psp, Kiki, Kryštof, Martin, Šimon a Já s Andy.


Vlakem jsme jeli do Dobřichovic a dále pěšky po modré turistické trase na vrcholy Hřebenů. V okolí Berounky bylo sněhu poskrovnu, ale jakmile jsme se dostali pod vrcholy Hřebenů, sněhu rapidně přibylo. Naším cílem byla vyhlídka Hvížděnec. Jako první vylezl na vyhlídku Šimon.

 

 

Na vyhlídce jsme se pokochali výhledem a potom jsme šli hledat místo, kde by jsme rozdělali oheň. Snažil jsem se najít takové místo, aby nás nikdo neviděl. Takže jsme šli poměrně daleko od turistické cesty. Našli jsme krásný flek, bylo tam závětří a nedaleko skvělá zásoba suchého dřeva.

Rozdělal jsem užitkový oheň, kde se mohli všichni ohřát nebo upéct buřta. Okolo se začali vršit kupky dřeva. To se většina snažila složit zkoušku do odborky táborníka. Jednou z podmínek pro odborku je totiž rozdělání ohně na sněhu a uvařit čaj.

Nakonec se to podařilo jen Šimonovi. Gratuluji mu ke splnění zkoušky. Zuzce, Jitce a Kiky se to také podařilo, ale byly ve třech, protože zkoušku nedělaly. Zuzka již odborku má splněnou  a Jitka s Kiki si chtěly rozdělání ohně vyzkoušet.

Pak přišla nějaká skupina skautů z Prahy k nám, aby se ohřáli. A vzápětí zase utíkali dál. Pak další skupina a za chvíli další. Od poslední skupiny jsme zjistili, že tam mají nějakou hru a mysleli si, že máme stanoviště pro jejich hru. Takže tolik k tomu, jaké jsme našli krásné odlehlé místo.Po zamaskování ohnišť jsme už museli na vlak do Řevnic. Nebylo to sice daleko, ale první vlak, se kterým jsme chtěli jet do Berouna jel, když se ještě Bagr snažil sjet kopec na igelitce a další vlak jsme málem také nestihli. V Řevnicích už jsme museli klusat, abychom ho stihnuli. 

Výprava byla skvělá. Krásná procházka nádhernou zimní přírodou a se správnou partou je vždy nezapomenutelná. Moc děkuji všem, kteří šli na výpravu. Budu mít opět další hezké vzpomínky.

Výprava na Svatý Jan 22. 10. 2016

Původně jsme chtěli jít do Chrustenic a navštívit místní Chrustenickou šachtu. Jenže její provoz pro letošní rok skončil v září a bude znovu otevřena až na jaře. Takže jsme se vydali na Svatý Jan.
Sešli jsme se u nemocnice a šli okolo řeky. Na Alkazaru jsme udělali krátkou zastávku. Prohlídli si filmovou kulisu. Na Alkazaru se natáčí seriál Britania. Potom jsme zkusili postavit co největší věžičky.

 

Vyhráli holky. Podařilo se jim postavit věžičku 65 cm vysokou. Pak jsme šli do Hostíma a po cestě hráli na desítku. Když jsme konečně došli do Svatého Jana, dali jsme si další přestávku. Kdo chtěl, natočil si vodu z pramene a prohlédl si jeskyni sv. Ivana.
Pak jsme šli k dubu na Herinkách. Museli jsme se držet pouze na cestě, protože zrovna probíhal v lese hon. U dubu jsme si udělali oheň a upekli buřty. Když jsme dojedli, tak se nepříjemně rozpršelo. Protože foukal i studený vítr, rozhodli jsme se, že půjdeme už zpět do Berouna. Stejně kvůli honu jsme nemohli do lesa.
Ještě před tím jsme pátrali po kešce. Nakonec ji našla Srnka. A pak už jsme utíkali z kopce domů.