Díky Míše, která se domluvila
s tetínským odborníkem na jeskyně Ladislavem Peckou ( Smrťákem), jsme si
užili báječný víkend na Tetíně.
Smrťák nám již před nějakou dobou
nabídl jeskyňářskou chatu na Tetíně k užívání, tak jsme toho využili.
Víkendovky se zúčastnili:
Róža, Míša, Šárka, Honza, Milča,
Petr, Lukášek, Adélka, Matěj, Anička F., Kristýnka, Agátka, Adam, Víťa a
Stěpan.
V pátek jsme my vedoucí
vyrazili na chatu, abychom v ní uklidili a připravili ji na obývání (
dlouho se již nevyužívala).
V sobotu v 10 hodin
jsme se všichni sešli V Berouně na hlavním nádraží a tudorem jsem postupně
všechny odvezl na chatu na Tetíně.
Když se všichni zabydleli,
seběhli jsme z kopce ke krámu na Tetíně, kde jsme se sešli se Smrťákem,
který nás odvedl ke kostelům. Tam nám vyprávěl pověst, že až se oba kostely
setkají, bude konec světa. Potom jsme šli na hrad, kde jsme se dozvěděli jeho
historii. Od hradu jsme se vydali ke trati, u které je Vyvěračka ( naše první
jeskyně), ze které při povodních vytéká voda do Berounky.
Potom jsme se vydali okolo řeky do
rokle pod Tetínem k naší druhé jeskyni
Sedmisálové, kde jsme objevili vrápence ( netopýra).
Naproti přes rokli jsme šli
k třetí jeskyni Oblézačce. Ta už byla náročnější na lezení a dost jsme se
v ní umazali od bahna.
Potom jsme šli okolo potoka
k vodopádu, u kterého byla naše poslední a nejnáročnější jeskyně
Propástka. Ta není volně přístupná a Smrťák nám ji musel odemknout. Po spuštění
do Propástky se všichni proplazili okolo chodby, která vedla v přímo do
hlubin v podlaze k žebříku, po kterém se vyšplhali do nádherné síně s krápníky.
Já jsem mezitím zůstal u zmiňované chodby a jistil jsem ji, aby do ní nikdo
neupadl. Při tom mi zhasla půjčená baterka a čekal jsem na ostatní celých 20
minut, než se budou vracet.
Když jsme se dostali opět na
denní světlo, vydali jsme se dobrodružnou cestou nad vodopád, kde se
s námi Smrťák rozloučil a odešel za další skupinou, aby ji provedl.
Díky Smrťáku!!!
Když jsme došli na chatu, čekal
na nás pozdní oběd. Výborný gulaš, který uvařil a přivezl Luboš.
Kdo chtěl mohl si ještě udělat
buřty na ohni a potom jsme si v chatě zazpívali u kytary.
Druhý den ráno jsme uklidili,
zabalili si věci a opět jsem všechny odvezl tudorem na nádraží.
Róža