V pátek
23. února jsme se vlakem vydali na Šumavu do Hojsovi Stráže.
Z nádraží
jsme šlapali přímo do vesnice, kde jsme měli zajištěné ubytování v Zámečku.
Po zabydlení
jsme se sešli ve společenské místnosti, kde jsme si vyslechli přednášku od
Pepči z Hnutí duha o divoce žijících šelmách nejen v České republice,
ale i v celé Evropě. Učili jsme se rozpoznat stopy zvířat a zvuky, které
vydávají.
Přednáška
byla tak zajímavá, že jsme všichni pozorně poslouchali, až to Pepču překvapilo.
Po přednášce
jsme šli spát, abychom nabrali sílu na další den. Čekalo nás stopování.
Dopoledne
jsme tedy vyšli do terénu. Mrzlo, až praštělo, ale se mi nedali. Vyšli jsme nad
Hojsovu Stráž ke skále, kde jsme objevili stopy lišky a kus dále stopy myšice.
Na nedaleké
louce jsme našli stopy jelena. Do těchto stop jsem já a Adam zkusili odlévat sádru.
Moc se nám to nepovedlo. Zato Milan odlil svůj obličej a ten se povedl.
Na oběd jsme
chtěli dělat buřty na ohni, ale mráz nás zahnal do ubytovny, kde nám Marta s Aničkou
připravili sekanou s bramborovou kaší.
Po obědě
jsme se rozdělili do tří skupin. Na velké, kteří byli odvezeni na delší
osmikilometrovou trasu kus pod Ostrý. Skupina s menšími členy oddílu byla
poté převezena nad Hamry a třetí skupina pejskařů se vydala pěšky přímo z Hojsovi
Stráže.
Všichni jsme
měli sraz v Hamrech v restauraci pod lesem. Do cíle však došla jen
skupina pejskařů.
Ostatní dvě
skupiny našli stopy rysa, tak se vydali úplně jiným směrem po stopě, tak neměli
šanci dojít do předem určeného cíle. Zato odlít stopy se povedlo skvěle. První
skupina došla až do Brčálníku. Druhou skupinu od stopování zastavil až potok,
který se nedal překonat a tak se museli vrátit k autu. Třetí skupinu
nezastavilo nic a zdárně do cíle došli. Takže jsme se večer sešli až na
ubytovně a po večeři jsme utahaní ulehli ke spánku.
Druhý den
jsme využili toho, že jsme na horách a vyrazili na kopec trochu řádit na sněhu.
Moc jsme si
to užili. Svištělo to parádně. Občas pomohli psi, občas jsme si pomohli
navzájem.
Škoda, že už
zbývalo času tak málo. Museli jsme na vlak.
Tak snad
někdy příště si to zopakujeme.
Velké poděkování patří Pepče a Adamovi z Hnutí duha. Jen díky nim se tato akce uskutečnila.
Kroniku napsal: Róža