pátek 2. března 2018

Stopování rysů na Šumavě 23. - 25. 2. 2018


V pátek 23. února jsme se vlakem vydali na Šumavu do Hojsovi Stráže.
Z nádraží jsme šlapali přímo do vesnice, kde jsme měli zajištěné ubytování v Zámečku.






Po zabydlení jsme se sešli ve společenské místnosti, kde jsme si vyslechli přednášku od Pepči z Hnutí duha o divoce žijících šelmách nejen v České republice, ale i v celé Evropě. Učili jsme se rozpoznat stopy zvířat a zvuky, které vydávají.
Přednáška byla tak zajímavá, že jsme všichni pozorně poslouchali, až to Pepču překvapilo.




Po přednášce jsme šli spát, abychom nabrali sílu na další den. Čekalo nás stopování.

Dopoledne jsme tedy vyšli do terénu. Mrzlo, až praštělo, ale se mi nedali. Vyšli jsme nad Hojsovu Stráž ke skále, kde jsme objevili stopy lišky a kus dále stopy myšice.


 


Na nedaleké louce jsme našli stopy jelena. Do těchto stop jsem já a Adam zkusili odlévat sádru. Moc se nám to nepovedlo. Zato Milan odlil svůj obličej a ten se povedl.


Na oběd jsme chtěli dělat buřty na ohni, ale mráz nás zahnal do ubytovny, kde nám Marta s Aničkou připravili sekanou s bramborovou kaší.

Po obědě jsme se rozdělili do tří skupin. Na velké, kteří byli odvezeni na delší osmikilometrovou trasu kus pod Ostrý. Skupina s menšími členy oddílu byla poté převezena nad Hamry a třetí skupina pejskařů se vydala pěšky přímo z Hojsovi Stráže.
Všichni jsme měli sraz v Hamrech v restauraci pod lesem. Do cíle však došla jen skupina pejskařů.

 

Ostatní dvě skupiny našli stopy rysa, tak se vydali úplně jiným směrem po stopě, tak neměli šanci dojít do předem určeného cíle. Zato odlít stopy se povedlo skvěle. První skupina došla až do Brčálníku. Druhou skupinu od stopování zastavil až potok, který se nedal překonat a tak se museli vrátit k autu. Třetí skupinu nezastavilo nic a zdárně do cíle došli. Takže jsme se večer sešli až na ubytovně a po večeři jsme utahaní ulehli ke spánku.

Druhý den jsme využili toho, že jsme na horách a vyrazili na kopec trochu řádit na sněhu.

 





Moc jsme si to užili. Svištělo to parádně. Občas pomohli psi, občas jsme si pomohli navzájem.
Škoda, že už zbývalo času tak málo. Museli jsme na vlak.
Tak snad někdy příště si to zopakujeme.



Velké poděkování patří Pepče a Adamovi z Hnutí duha. Jen díky nim se tato akce uskutečnila.



Kroniku napsal: Róža

pondělí 15. května 2017

Výprava na Plešivec 13. 5. 2017


V sobotu 13. května 2017 jsme se vlakem vydali do Rejkovic, abychom jsme se podívali na Smaragdové jezírko na Plešivci.


Po hodinovém výstupu jsme se dostali na vyhlídku, ze které bylo vidět na Vojenské Brdy a okolí.  U vyhlídky jsme úspěšně odlovili kešku. Z vyhlídky jsme šli po červené turistické trase k Fabiánově zahradě. Tam jsme také po chvilce hledání našli další kešku.








Od Fabiánovi zahrady jsme seběhli ke Smaragdovému jezírku, kde Vojta úspěšně rozdělal oheň  na jednom z mnoha ohnišť.


U jezírka jsme hledali kešku, ale tu se nám nepodařilo najít. Za kousek od našeho ohniště jsem našel krásný kemp se srubem.






Po naplnění našich žaludků jsme šli do Jinců na vlak. Po cestě jsme nacházeli spoustu udržovaných studánek a u jedné obzvlášť pěkné jsme doplnili zásoby vody a trochu si zašpásovali.




Aby nám cesta lépe ubíhala, hráli jsme na desítku a šlapanou.
V Jincích u benzínky se na moji Andy nalepil velký černý labrador. Byl bez obojku a celý mokrý. Nemohli jsme se ho zbavit. U restaurace, kde jsme se zastavili na limonádu,  sežral Hulkovi brambůrky a Kubovi, při pokusu odlákání od Andy, sežral celý řízek. Odlákání jsme vzdali a šli jsme na nádraží. Na nádraží byl jeho páníček. Omluvil se za komplikace, pejsánka si odvedl a mi jsme mohli s klidem odjet vlakem zpět do Berouna.


úterý 21. března 2017

První jarní oddílová schůzka


Konečně je jaro a počasí nám dovolí být celou schůzku venku.

Oddílovou schůzku jsme věnovali hrám. Hráli jsme akční bojovou hru, kde bylo cílem zasáhnout panovníka, kterého chránila jeho osobní garda. Útočníkům se panovníka zasáhnout po urputném boji zasáhnout podařilo.
Klárka si z tohoto boje odnesla i skutečné zranění a po prvním kole musela odstoupit. Výron kotníku už Klárce nedovolil pokračovat. Záchranáři Hejkal a Tomáš se o zraněnou skvěle postarali.



 
Po této hře si chtěla zahrát vybíjenou. Mezitím než jsem dopravil Klárku k mamince, tak Adélka dohlédla na rozdělení dvou velmi vyrovnaných týmů. I hřiště bylo připravené. Přidal jsem se k týmu, kde bylo o jednoho hráče méně. Hra mě moc bavila a ostatní, jak jsem viděl, si také hru velmi užívali. Měl jsem pocit, že jsem ovlivnil naši výhru a do druhého kola jsem se nechal vystřídat Adélkou. Jenže i Adéla si hru užívala a nenechala se po celou hru vybít. Škoda, že schůzka je jen dvou hodinová. Klidně bychom hráli dál.









sobota 14. ledna 2017

Výprava na Brdské Hřebeny 14. 1. 2017


I přes mrazivé počasí jsme se odvážili vyjít do přírody.


Na výpravu jeli: Zuzka, Jitka, Bagr, Banán, Psp, Kiki, Kryštof, Martin, Šimon a Já s Andy.


Vlakem jsme jeli do Dobřichovic a dále pěšky po modré turistické trase na vrcholy Hřebenů. V okolí Berounky bylo sněhu poskrovnu, ale jakmile jsme se dostali pod vrcholy Hřebenů, sněhu rapidně přibylo. Naším cílem byla vyhlídka Hvížděnec. Jako první vylezl na vyhlídku Šimon.


 
 
Na vyhlídce jsme se pokochali výhledem a potom jsme šli hledat místo, kde by jsme rozdělali oheň. Snažil jsem se najít takové místo, aby nás nikdo neviděl. Takže jsme šli poměrně daleko od turistické cesty. Našli jsme krásný flek, bylo tam závětří a nedaleko skvělá zásoba suchého dřeva.



Rozdělal jsem užitkový oheň, kde se mohli všichni ohřát nebo upéct buřta. Okolo se začali vršit kupky dřeva. To se většina snažila složit zkoušku do odborky táborníka. Jednou z podmínek pro odborku je totiž rozdělání ohně na sněhu a uvařit čaj.
Nakonec se to podařilo jen Šimonovi. Gratuluji mu ke splnění zkoušky. Zuzce, Jitce a Kiky se to také podařilo, ale byly ve třech, protože zkoušku nedělaly. Zuzka již odborku má splněnou  a Jitka s Kiki si chtěly rozdělání ohně vyzkoušet.

Pak přišla nějaká skupina skautů z Prahy k nám, aby se ohřáli. A vzápětí zase utíkali dál. Pak další skupina a za chvíli další. Od poslední skupiny jsme zjistili, že tam mají nějakou hru a mysleli si, že máme stanoviště pro jejich hru. Takže tolik k tomu, jaké jsme našli krásné odlehlé místo.Po zamaskování ohnišť jsme už museli na vlak do Řevnic. Nebylo to sice daleko, ale první vlak, se kterým jsme chtěli jet do Berouna jel, když se ještě Bagr snažil sjet kopec na igelitce a další vlak jsme málem také nestihli. V Řevnicích už jsme museli klusat, abychom ho stihnuli. 






Výprava byla skvělá. Krásná procházka nádhernou zimní přírodou a se správnou partou je vždy nezapomenutelná. Moc děkuji všem, kteří šli na výpravu. Budu mít opět další hezké vzpomínky.










pondělí 24. října 2016

Výprava na Svatý Jan 22. 10. 2016

Původně jsme chtěli jít do Chrustenic a navštívit místní Chrustenickou šachtu. Jenže její provoz pro letošní rok skončil v září a bude znovu otevřena až na jaře. Takže jsme se vydali na Svatý Jan.
Sešli jsme se u nemocnice a šli okolo řeky. Na Alkazaru jsme udělali krátkou zastávku. Prohlídli si filmovou kulisu. Na Alkazaru se natáčí seriál Britania. Potom jsme zkusili postavit co největší věžičky.







 

Vyhráli holky. Podařilo se jim postavit věžičku 65 cm vysokou. Pak jsme šli do Hostíma a po cestě hráli na desítku. Když jsme konečně došli do Svatého Jana, dali jsme si další přestávku. Kdo chtěl, natočil si vodu z pramene a prohlédl si jeskyni sv. Ivana.
Pak jsme šli k dubu na Herinkách. Museli jsme se držet pouze na cestě, protože zrovna probíhal v lese hon. U dubu jsme si udělali oheň a upekli buřty. Když jsme dojedli, tak se nepříjemně rozpršelo. Protože foukal i studený vítr, rozhodli jsme se, že půjdeme už zpět do Berouna. Stejně kvůli honu jsme nemohli do lesa.
Ještě před tím jsme pátrali po kešce. Nakonec ji našla Srnka. A pak už jsme utíkali z kopce domů.




neděle 11. září 2016

Výprava na Lhotku 11. 9. 2016

Sešli jsme se na Závodí. Bylo nás celkem 20 a dva pejskové. Vydali jsme se na rozhlednu na Lhotce. Vybral jsem trasu údolím okolo střelnice. Na střelnici zrovna probíhali střelby a museli jsme jít okolo. Za střelnicí už cesta nebyla. Museli jsme vylézt do stráně, abychom se dostali na další cestu. Stálo nás to pár škrábanců a odřenin. O chvíli později jsme zjistili, že jsme mohli jít trochu dál a bez námahy bychom na cestu také narazili. I tak se nám cesta opět po chvíli ztratila. Ta cesta se už léta nepoužívala a byla celá zarostlá. Alespoň jsme našli docela dost golfových míčků, protože jsme se prodírali křovím kus od golfového hřiště. Nakonec to vypadalo, že projít okolo střelnice nebylo tak nebezpečné jako projít okolo golfového hřiště, kde nás mohl zasáhnout míček odpálený nešikovným golfistou. Nakonec jsme se museli vyhnout rybníčku a pak už to šlo snadno a bez úhony došli na rozhlednu. Díky Katce a Zuzce jsme dokonce ušetřili kus cesty, protože znali zkratku.

 
 




 
Na rozhlednu jsme mohli jen po osmi, takže jsme se museli vystřídat. Takže část oddílu svačila a další část si užívala výhled.

 
 


Při pohledu dolu se mi rozklepala kolena, tak jsem radši pelášil zpátky na zem a radši šel s dobrovolníky hledat kešku. Po úspěšném odlovu jsme se vydali na Plešivec do lomu, že si tam uděláme oheň. Bylo takové vedro a sucho, že jsem nikde v lese nechtěl oheň rozdělávat.

 

Takže jsme šli přes Lhotku a potom přes silnici do lesa po turistické cestě.  Šli jsme kousek po značené pěšině, ale s dobrou myšlenkou, že si zkrátíme cestu, jsem vedl celý oddíl do kopce, s tím, že jsme kousek od lomu. Nebyli. Po nějaké době jsme narazili na cestu. Dali jsme si pauzu a vzdali jsme myšlenku na oheň a oběd snědli studený. Při té příležitosti jsem všem ukázal, jak určit světové strany podle slunce a hodinek. A hned jsem poznal, že je něco špatně. Šli jsme na sever místo na západ. Nezbylo nám nic jiného než jít dál. A také že jo. Šli jsme špatně. Kuba jako první poznal Železnou. Na důkaz nám ukázal kešku na stromě. Místo si pamatoval z výletu se svojí maminkou. Takže nám nezbylo než se vrátit do Lhotky a pak jsme už šli na jistotu přes Pánve do Berouna.

V kempu jsme si dali limču a nanuka, pak už jsme se rozloučili a vydali se každý domů.

 

sobota 16. dubna 2016

Závod vlčat a světlušek 16. 4. 2016



 V sobotu 16. 4. 2016 proběhl závod vlčat a světlušek. Letos jej pořádalo středisko Balvan Rudná.
Postavil jsem jednu hlídku. Vzhledem k tomu, že převládali kluci, byla hlídka zařazena do kategorie vlčat pod názvem Ježci. Po příchodu na shromaždiště jsem hlídku zapsal a vylosoval jsem startovní číslo 2. Ještě jsem přihlásil nesoutěžní hlídku. Byly v ní 3 členové: Bagr, PSP a Eda.
 
 
Hrozilo nevlídné a deštivé počasí. Proto se organizátoři rozhodli, že nic nebudou zdržovat. Po slavnostním nástupu byl ihned start. Na trasu šly vždy dvě hlídky. Každá na opačnou stranu.
Naše hlídka ježků společně se Stevem, byla tedy vyslána ihned po nástupu.
Nesoutěžní hlídka startovala jako poslední, takže měli čas a společně se mnou šli hledat kešku do nedalekého háje.
 
Po příchodu zpět už byl nejvyšší čas odstartovat. Šel jsem s nimi.
Celá trasa byla krásně připravena a všichni si závod moc užili. Ani krátký déšť nám náladu nezkazil.
 


Když jsme docházeli do cíle, už byly ostatní hlídky nastoupeny a čekali na nás, aby mohlo proběhnout vyhlášení.

Naše hlídka Ježků se umístila na krásném šestém místě. Bylo to historicky nejlepší umístění našeho oddílu, za což mají všichni můj obdiv.

 

 

I Edu v nesoutěžní hlídce moc chválím, protože na většině stanovišť všechno zkusil sám, jen s malou pomocí Kuby a Psp. Mimochodem na trase Eda dostal přezdívku Muf. Jak se to Mufovi podařilo, nechám zcela na něm, zda to ostatním prozradí.

 




 

Kroniku napsal: Róža

Foto: Róža