Dne 13.6. a 14.6.2009 jsme se již po druhé odvážili vyrazit
na Berounku na raftech.
Zúčastnění:
Míša, Lenka, Honza, Šárka, Petr, Róža, Bill, David, Rosťa,
Jana a Viki, Honzík a Jana, Kuba, Kája, Vláďa, Matěj, Anička, Niky, Víťa, Adam
a Patrik.
Petr N. jako technické zabezpečení.
Lukáš a Adélka od neděle.
Celý týden jsem s nejhoršími
obavami sledoval předpověď počasí. Sice mělo být na víkend hezky a teplo, ale
ještě v pátek o půlnoci to tak nevypadalo, protože pršelo. Jako ostatně
celý týden. Nakonec si počasí dalo přece jen říct a v sobotu ráno jsme se
všichni sešli na hlavním nádraží v Berouně.
Vyrazili jsme vláčkem do Zbiroha,
kde jsme přestoupili na autobus a nechali jsme se odvézt do Zvíkovce, odkud
jsme vyrazili na raftech po řece.
Davidovi a Kubovi jsme vnutili
nafukovací kánoi, kterou obětavě Lenka se Šárkou táhly z domova. Kluci po
pár desítkách metrů zjistili, jak je jejich plavidlo vratké a nestabilní, a
proto před malým zvíkoveckým jezem David opustil Kubu s tím, že raději půjde
pěšky. Hodně dlouho jsme na Davida čekali, abychom ho mohli naložit do raftu.
Cesta po řece probíhala
v klidu a pohodě do té doby, než se objevil jez pod Čilou, tam jsme
zjišťovali, kudy se dá nejlépe sjet. Malá Viky si musela odskočit a když
nastupovala do lodě, všichni jsme ji říkali, ať neleze po kraji raftu, jak
jinak než zbytečně. Hup a měli jsme vedle lodi bójku v podobě Viky, která
se pomalu od lodě vzdalovala. Jana jenž ji měla po celou dobu plavby na
starosti vytřeštila oči a obětavě se za Viktorkou vrhla do vln Berounky.
Vše dopadlo dobře, nikdo se
neutopil a mohli jsme si sjet první pořádnej jez.
Vyrazili jsme dál. Sice svítilo
sluníčko, ale foukal studený vítr, alespoň byl v zádech, tak to jelo
docela samo.
U Čertovi skály se Honza dobrák
začal bavit tím, že všechny házel do vody. Ačkoliv se Lenka urputně bránila,
nebylo jí to nic platné a ve vodě skončila také.
U rozvědčíka Petr vyprovokoval
boj. V klidu a nenápadně projel okolo raftu, na kterém byla Lenka a pod
Patrikem upustil z raftu vzduch. To
se napadené posádce vůbec nelíbilo a tak zaútočila stejnou měrou na Petrův
raft. Petr se mohutným skokem odrazil z lodi a setrvačností téměř přeběhl
po hladině k útočící lodi a jal se upouštět znovu vzduch. Tentokrát
z hlavního válce. Když už to vypadalo, že se raft potopí, Lenka zaútočila
na Petra a kousla ho do ruky. Petr se stáhnul raději zpět. Lenka dofoukala raft
a potom již klidným tempem jsme dojeli k Nezabudickému jezu. Díky nízkému
stavu vody jsme museli rafty přenášet, jaká škoda. Pod jezem v kempu jsme
zakotvili na noc.
Měli jsme to dobře načasované a
ve chvíli, kdy jsme přirazili ke břehu, přijel i Petr s autem a našimi
věcmi. Dřeva na oheň nikde moc nebylo, ale nakonec se nám podařilo přece jenom
dát něco dohromady. Postavili se stany, udělal se oheň, uvařila se večeře a
mohlo se veselit. Musím zmínit, že Lenka půjčila Davidovi a Rosťovi staré áčko. Kluci při stavbě stanu všechny
pobavili tím, jak jim to nešlo.
Po večeři nám Petr hrál na kytaru
a já s Míšou jsme se k němu občas přidali.
Vláďu večer rozbolelo břicho a pořád ležel ve stanu.
Nakonec Šárka musela Vláďu a jeho sestru
Káju v noci odvézt domu.
Druhý den ráno přijeli Lukášek a
Adélka. Zabalili jsme věci a vyrazili jsme na další plavbu. Míša s Davidem
se přesunuli k Šárce, protože Petr odjel předešlého večera domů, tak aby
nebyla jediná velká v posádce.
Viky byla hrozně šťastná, že jí
přijela Adélka ( chodí spolu do školky). Celé dopoledne si v lodi povídaly
a hrály a potom se z ničeho nic div
nepopraly, kvůli Milánkovi od nich ze školky. Nemohli se spolu dohodnout, čí je
to větší kamarád. Docela sranda, když se hádají pětileté holčičky kvůli
klukovi.
Bylo docela horko, tak jsme
využili počasí ke koupání ( konečně po třech týdnech špatného počasí).
V úseku mezi Roztokami a Zbečnem jsme našli místo pro oběd. Na břeh se
v těch místech špatně vystupovalo. Museli jsme přelézat z raftu na
raft, abychom se dostali na břeh. A tady Lukáš spadl do vody a přitom mu
odplavala bota neznámo kam.
Při vaření oběda si Honza všimnul
lukášovi boty na hladině a já jsem se vydal pro ni na kánoi. Taky jsem zjistil,
jaká se to loď záludná a vratká a při tom jsem vyzkoušel teplotu vody. Koupel
byla docela osvěžující. Botu jsem vylovil. Hurá.
Po obědě jsme museli kopnout do
vrtule, abychom stihli ve Zbečně předat lodě a dojít na vlak. Bylo to akorát.
Na nádraží v Berouně jsme se
rozloučili s tím, že příští rok pojedeme znovu.
Róža
Žádné komentáře:
Okomentovat