Rozhodl jsem se, že vytvořím naši internetovou
kroniku. Toto je můj první zápis. Doufám, že mi to vydrží a nebude to i můj
poslední zápis.
Této výpravy se zúčastnili pouze
otrlí a nezlomní členi oddílu. Účast byla slabá, protože předešlého dne
v pátek celý den pršelo a předpověď byla na sobotu stejná. Tedy zamračeno
a deštivo.
Výpravy se zúčastnili:
Lenka, Víťa, Adam,
Jana, Honza, Lukáš a Adélka a já Róža. Sešli jsme se U černého koně na zastávce
a nechali jsme se hezky a pohodlně odvézt do Hudlic, kde se k nám přidali
Honza, Míša a Black.
Při slézání skály jsme se vrhli
na třešně, jenž nebyly zrovna moc dozrálé. Honzík se jal šplhat na strom, aby
se dostal na ty nejlepší třešně. Když jsme odcházeli, museli jsme Lenku
přemlouvat, aby šla taky. Prohlásila, že třešně miluje a nikam nepůjde. Nakonec
si přece jen dala říct a vyrazili jsme dál
Tuto trasu jsem naplánoval jako
vzpomínku na svá dětská léta, kde jsem prolézal každý kout, ale z výpravy
se stala expedice do neznáma. Po třinácti letech jsem nic nepoznával a ke všemu
začalo pršet.
Jako další místo pro zastávku
jsem vybral srub v údolí pod Hudlicemi.
Samozřejmě jsme ho minuli. Lukáš
při první příležitosti, to je překročení potoka netrefil kámen a už stál do
půli lýtek ve vodě. Trochu jsem si potichu zanadával, ale za chvíli to stejně
bylo jedno. Při procházení zarostlé cesty a louky jsme měli nakonec promáčené
boty všichni. Začala nám být zima a když už jsem se v údolí konečně
zorientoval, tak se ke srubu již nikdo nechtěl vracet a všichni jsme mysleli
jen na oheň, u které ho usušíme a nadlábneme se.
Došli jsme tady do mé naplánované třetí zastávky na trase.
Mělo to být v lese za Trubskou na tanečním
parketu.
Zase jsem byl překvapen, jak se
to všechno změnilo. Místo cestičky byla asfaltka a místo malinkatého tanečního
parketu byl vybetonovaný tenisový kurt pro místní domorodce.
Vedle kurtu Jana, Honzík, Víťa a Adam rozdělali oheň.
Dostali to za úkol, pro splnění bodu ve stezce. Sice se jim to ze začátku moc
nedařilo ( dřevo bylo od deště promáčené), ale nakonec se objevili první
plamínky a mohlo se sušit a vařit
dlabenec.
Vzhledem k tomu, jak jsme
byli vyřízení,neměl nikdo ani pomyšlení na nějakou hru. Usušili jsme se,
najedli a odpočinuli a vyrazili jsme dál.. Vyrazili jsme lesem do kopce a
abychom se dostali do rokle v dalším lese, objevilo se pro mě další
překvapení. Místo pohodlné štěrkové cesty na nás čekaly jen vyjeté koleje od
traktoru přes pole. A sušení před tím bylo celkem zbytečné.
Při pohledu na rokli, jenž bývala
v letě celkem suchá, nás od průzkumu odradila bystřina. Vydali jsme se dál
s tím, že rokli prozkoumáme od spodu, kde měl být v rokli další srub.
A zase další překvapení. Místo
srubu skládka. Byl jsem zklamán a dost znechucen a chvíli se mnou nebyla žádná
řeč.
Při pohledu na hodinky jsme
zjistili, že je stejně vyrazit k domovu, abychom došli včas na místo, kde
jsme se měli rozejít. Cesta byla sice krátká, ale s promáčenýma nohama
dost únavná. Při tom jsem nikoho nezaslechl, že by si nějak stěžoval.
Takže místo zajímavé výpravy do údolí,
skal a lesů, se stala expedice pro dobrodruhy.
Všem patří má veliká chvála všem,
kteří se expedice zúčastnili a přežili jí.
Róža
Další
fotky
Žádné komentáře:
Okomentovat